Cena Stiega Larssona

Fanoušci Milénia jistě vědí, že Stieg Larsson nebyl jen spisovatel. Byl také bojovník za svobodu projevu, proti rasismu a útisku žen. Jeho boj byl založen na myšlence, že každý člověk má právo na vyjádření svého názoru. Všímal si věcí okolo sebe, dokázal přesně analyzovat jevy ve společnosti a věřil, že slovo má moc změnit svět. Jeho oddanost principům demokracie a boj proti pravicovému extremismu jsou dobře známy jak ve Švédsku, tak v zahraničí.

Nakladatelství Nordstedts se ve spolupráci s rodinou Stiega Larssona (bratrem Erlandem a otcem Joakimem) rozhodlo udílet každoročně cenu pro osobu či organizaci, která je aktivní v duchu idejí novinářské činnosti Stiega Larssona. Odměnou pro vítěze je částka 200 000 švédských korun, která pochází ze zdrojů nadace Stiega Larssona, kam proudí zisky z prodejů jeho knih.

Vítěze vybírá nezávislá porota ve složení: Daniel Poohl (šéfredaktor časopisu Expo), Cecilie Bodströmová (novinářka Švédského rádia), Claes Borgström (právník), Per Olov Enquist (spisovatel) a Anneli Rogemanová (výkonná ředitelka společnosti Cooperation without Borders).

Cena za rok 2009 byla zpětně udělena časopisu Expo. V roce 2010 cenu získala zdravotní sestra Anne Sjögrenová. Od roku 2011 je možné nominovat i osoby a organizace z jiných zemí.

V roce 2011 cenu získala Vilma Núñez De Escocia z Nikaraguy. Byla tak oceněna za svůj dlouholetý boj za práva žen v Nikaragui a proti právnímu řádu, který zakazuje jakoukoliv formu potratu. Vilma Núñez De Escocia byla vždy věrná svým ideálům, věřila v rovnost lidí a bojovala za zlepšení podmínek žen ve své zemi. Její boj zcela odpovídá Larssonovým ideálům.

Vilma Núñez De Escocia se narodila v roce 1938. Už jako studentka se účastnila bojů proti diktatuře prezidenta Somozy. Přežila masakr v Leónu v červnu 1959, kdy byli čtyři studenti zabiti nikaragujskými vojáky. Ona sama byla na čtyři měsíce uvězněna. V roce 1968 byla jako první žena ve své zemi jmenována soudkyní. V roce 1979, těsně před tím, než přišli k moci Sandinisté (oficiálně Sandinovská strana národního osvobození; levicová politická strana v Nikaragui), byla brutálně mučena. Stala se asistentkou nejvyššího soudce Nejvyššího soudu v Nikaragui, kde působila do roku 1988. V roce 1990 založila CEDNIH, Nikaragujské centrum pro lidská práva, jehož je ředitelkou. V letech 2001–2009 byla asistentkou předsedy FIDH (Mezinárodní federace pro lidská práva).

Vilma Núñez De Escocia se dokázala vzepřít jak liberální vládě, tak i následné vládě Sandinistů, za což si vysloužila četné vyhrůžky smrtí. V roce 2000 obvinila Liberální a Sandinistickou stranu za to, že vytvořily pakt, aby si rozdělily moc v zemi. Tento pakt je stále platný. Liberálové a Sandinisté kontrolují politické instituce i soudní systém. Sandinistická vláda v roce 2006 prosadila totální zákaz potratů, za jehož zrušení Vilma Núñez De Escocia bojuje.

Vilma Núñez De Escocia získala ocenění od Latinskoamerické unie za ženská práva (1994) a Organizace za ženská práva v USA (1998). V roce 2003 obdržela Shalom Prize od Katolické univerzity v Eichstättu-Ingolstadtu v Německu. V roce 2011 získala jako první nikaragujská žena v historii francouzský Řád čestné legie za boj za lidská práva.